Rozhovor připravila Žaneta Morovská, autorka knihy Manifest mladé ženy.
Milá Lucko,
děkuji, že jsi přijala pozvání do tohoto rozhovoru. Ani nevím, jak mám začít, vynořuje se mi spousta otázek. Hned na úvod mě ale zajímá, je toto tvůj první rozhovor v rámci platformy Powerlogy? Pokud ano, proč až teď, po letech fungování firmy, kterou spoluvlastníš?
Tato otázka je trefná a přímá – takové mám ráda. To, že jsem dostala pozvání na rozhovor od vás, mých kolegů, je pro mě velká pocta a také silná demonstrace mé momentální životní filozofie, že „všechno je, jak má být“. S doplněním „tehdy, když to má být“. Samozřejmě jsem mohla z pozice spolumajitelky iniciovat rozhovor i já, ale nikdy jsem to neudělala. Právě naopak, připustila jsem si možnost, že mě možná nikdo na rozhovor nikdy neosloví. Nebo i to, že možná jednou přijde den, kdy mě Powerlogy už vůbec nebude potřebovat. Paradoxně, po tomto „puštění“ se začalo dít velmi mnoho věcí. Ale to je už asi na samostatný rozhovor. ?
„Puštění”… není náhoda, že tvoří i součást slova odpuštění. Budu ráda, když mi o tom někdy povíš víc, ráda nahlédnu do tvé filozofie. Dnes se ale budu ptát na tvé různé role a zdroje tvé energie. Odkud čerpáš energii pro bytí v roli matky, manželky a jako spolumajitelky i pro vedení ambiciózní firmy, která každým rokem roste a expanduje do světa? Můžeš nám přiblížit, jaká je tvoje role v rámci firmy?
Nemám pocit, že jsem Powerlogy někdy vedla, nebo že firmu vedu teď. Z pohledu mých kapacit vedle malých dětí (5 a 1,5 roku), manžela, který se firmě věnuje na 100 procent, to ani není možné a stejně to momentálně není mou ambicí.
Moje role v Powerlogy se v průběhu mění. Za posledních 8 let jsem si vyzkoušela téměř každou pozici. Dělala jsem v daném čase to, co bylo nejpotřebnější – hlavně v době, kdy jsme začínali. V posledních letech se moje role víc specifikuje. Přirozeně, protože jsem se značkou od začátku, byla jsem u každé změny designu. Proto jsem jakousi strážkyní brandu (Brand Curator). Ráda přirovnávám Powerlogy k dítěti (mému prvnímu ?). V tomto kontextu se cítím být jedním z jeho rodičů, vedle dalších investorů a samozřejmě vedle zakladatele Dušana. A z mé role „spolurodiče“ vyplývají i další kompetence, jako například aktuální interpretace hodnot firmy a jejich přetavení do kultury, nebo i hrubá kontrola finančních ukazatelů a strategického směřování firmy. Spojení těchto rolí s rolí matky a manželky by pro mě nebylo vůbec tak složité, kdybychom jako manželé nefungovali ve stejné firmě.
Dovolím si tvrdit, že my ženy, často nevědomě, umíme mít pod kontrolou současně víc věcí najednou a hlavně umíme intuitivně vycítit, co může být ten správný/nesprávný krok. Pokud na to upozorníme muže, který na naši intuici dá, pak se asi dá mluvit o jisté formě spoluvedení firmy. Takže jaké je vést/tvořit firmu společně s manželem?
Protože jsme v tom s Dušanem spolu, je to velká škola i pro náš osobní život. Mně v tomto velmi pomohla naše koučka, která mě učila pochopit tzv. přepínání mezi rolemi. A tak teď běžně předtím, než doma Dušanovi řeknu něco pracovního, upozorním ho, že na něj teď mluvím jako „kolegyně“ a ne jako „manželka“. ? Velmi nám to v komunikaci pomáhá.
Děkuji za tento vhled do vašeho soukromí. Kterou svou roli máš nejradši? Daří se ti mezi nimi přepínat? Pokud ano, jak?
Žádnou roli nemám nejradši.
Všechny role, které žiji, jsou mou vědomou momentální volbou a jsou mou součástí.
Společně tvoří celek. I díky tomu se aktuálně cítím velmi naplněná. Jak jsem zmínila, mezi rolemi se mi mnohokrát daří přepínat. Vnímám to jako spojení vlastního učení s pomocí kouče a následného zkoušení v reálných životních situacích.
Kde nacházíte společnou sílu zvládat každodenní výzvy, ať už rodinné nebo firemní?
Firmou den co den žiji už mnoho let. Žijí jí i naše děti. To mixování práce a osobního života je někdy neukočírovatelné. Ještě u dvou POWER dětí. Někdy to zvládáme líp a někdy hůř. Je to ale naše cesta a dává nám to hodně, protože se učíme o sobě samých.
Já v tom vidím velký smysl, a tedy mě to zároveň přirozeně motivuje „jít dál“. Sílu nacházíme v lepším plánování času, v tom, že každý máme i čas sám pro sebe, ale určitě tomu pomáhá i naše životospráva a samozřejmě nás Powerlogy potraviny nejednou podržely. Ať už naše tělo, nebo naše emoce.
Když jsme u Powerlogy potravin, mou jedničkou v péči o tělo je určitě kolagen. A co se týče podržení emocí, s těmi určitě pomáhá nugát a pistáciový krém. ?
Dušan ve svých příspěvcích a newsletterech často otevírá téma rodiny a potřeby umět sladit rodinný a pracovní život. Myslíš, že se mu to daří? (tvou odpověď mu neprozradím, slibuji)
Vím, že on ví, jak na to. Když se rozhodne, že na dovolené neotevře počítač, aby řešil práci, tak to opravdu neudělá. Má to ve svých rukou. Vnímám ale, že by někdy chtěl stihnout rodinu i práci (obojí stejně), ale zapomíná na to, že den má jen 24 hodin. Takže jestli se rozhoduje mezi prací vs rodinou v nějaké rovnováze, nevím. Zároveň pro každého z nás je vnímání této rovnováhy jiné.
Dušan opakovaně popsal minulý rok jako ten nejtěžší ve svém životě. Vnímáš ho podobně? Jaká byla tvoje největší zkouška a jaké je tvoje nastavení v roce 2021?
Ano, rok 2020 vnímám podobně. Zároveň jsem však velmi spokojená, protože to byl sice nejtěžší rok, ale pro mě to byl i nejvybalancovanější rok. Jinými slovy, během minulého roku jsem se cítila asi nejvíc spokojená a úplná. Největší zkouškou pro mě byl jednoznačně tvrdý lockdown (březen, duben, květen 2020) – obě děti doma, minimalizování času pro sebe i pro práci. Tehdy jsem tu rovnováhu cítila nejméně.
Moje nastavení na rok 2021 je přijímání života tady a teď.
K tomu mi pomáhá přístup, který jsem zmínila na začátku. „Všechno je, jak má být“.
Vím, že jsi momentálně na mateřské. Do jisté míry i pracuješ. Jak se ti daří najít si čas sama pro sebe, čas na rodinu a čas na práci?
Plánování, pomoc chůvy, občas rodičů, protože jsou daleko, a střídání se s Dušanem. Myslím, že i vzhledem k aktuální pandemické situaci se nám to daří docela dobře. Nejvíc ze všeho momentálně zanedbáváme náš partnerský čas. Ale víme o tom a věřím, že s tím něco brzy uděláme.
Přijala bys pozvání do Dušanova podcastu? Mohla by to být příjemná a podnětná diskuze. Užitečná pro páry, které spolu tvoří rodinu a firmu zároveň. Tímto nic nenaznačuji.
Kdyby mě Dušan pozval do svého podcastu, pozvání bych jednoznačně přijala. Pokud by ale šlo o diskuzi na téma „manželské páry, které spolu podnikají“, myslím, že by bylo přínosnější, kdyby rozhovor moderovala a kladla otázky nějaká třetí osoba. Tímto nic nenaznačuji. ?
Pro Powerlogy pracuji už skoro rok, takže jsem stihla dostatečně vnímat vizi a hodnoty firmy. Musím říct, že s nimi souzním, a kdyby je firma nežila v praxi, tak bych s tebou pravděpodobně ani nedělala tento rozhovor. Pokud bychom to měli zjednodušit, tak vizí Powerlogy je kultivovat sílu člověka a jeho potenciál. Máš kromě této vize i soukromou? Jaké je tvoje vlastní WHY? S čím vstupuješ do svého pracovního dne?
Jak jsem už popsala svůj náhled na rok 2021, moje osobní výzva je přijímání života tady a teď. Momentálně. Moje osobní vize se mění a asi se budou měnit i nadále.
Co se týče pracovního dne, už jen pojmenování „pracovní den“ je něco, co často takto nezažívám. Maximálně pracovní půlden. Často pracuji, kdy můžu. Takže teď jsem ve fázi, kdy na nějaké „nastavení se“ vůbec není prostor. Každopádně vždy, když ta chvíle práce přijde, je to pro mě velká radost, relax, zpřítomnění se…
Míváš někdy pocit, že ti něco uniká tím, že jsi na mateřské? Vyměnila by ses někdy s Dušanem?
Nemívám pocit, že mi něco uniká. A už vůbec ne kvůli mateřské. Právě naopak.
S Dušanem se střídáme pravidelně, i když suma sumárum jsem s dětmi určitě víc já. A kdyby Dušan chtěl, výměně bych se nebránila.
Co pro tebe znamená ženská síla? V čem podle tebe spočívá síla ženy (kdybys to měla definovat jednou větou?) Dáváš prostor této síle ty sama ve svém životě? A kde ji nacházíš?
Já jsem si svou ženskou sílu nejvíc uvědomila díky svým dvěma porodům.
Žena má schopnost dát život. A nemusí to být jen dítě, ale i kniha, firma či něco jiného.
I muži umí dát život knize nebo firmě, ale mám pocit, že žena to má víc v sobě a umí to jinak procítit. Také vnímám sílu ženy v její cykličnosti – ale toto téma jsem začala hlouběji vnímat teprve nedávno.
Jak jsem psala výše, já reálně čerpám sílu z porodů. Porody mě o mně samé naučily asi nejvíc a myslím, že tak urychlily moje „poznání života“, podpořily mou sebeúctu a koneckonců i sebedůvěru. Jsem za to velmi vděčná.
Jak vnímáš ženy ve svém okolí? Máš pocit, že se ženy často do něčeho příliš nutí a chtějí sobě nebo okolí něco dokázat?
Ženy ve svém okolí vnímám, pozoruji, od některých se učím, některé možná učím i já… Kdo ví. ?
Pocit, že se ženy do něčeho nutí, někdy mám, ale ten pocit mám i z mužů. Nevnímám to jako vyloženě ženskou záležitost. Spíš to vnímám jako záležitost ega a já sama do toho také někdy sklouznu.
Komentáře
Zatím tady nejsou žádné komentáře.