Rozhovor s Kristínou Suchánkovou, matkou, blogerkou, foodstylistkou a autorkou super populárního receptu na rajčatové placky, který v létě zasáhl slovenský food Instagram. Poznejte příběh vášně k focení a foodblogerství, který dostal analytičku a specialistku z oblasti ekonomiky farmacie ke zdravému jídlu. Nebo si jen vyzkoušejte vylepšený recept na slavné rajčatové placky, který jsme vyladili pro hlavní intolerance na lepek, laktózu a kasein.
Kristíno, jak se z finanční analytičky ve farmaceutickém korporátu stala The Tolerant Cook?
V první řadě bych chtěla poděkovat za ty superlativy v úvodu článku, ale já se zatím za tak úspěšnou blogerku a foodstylistku nepovažuji (smích). Jak všude uvádím, nikdy jsem nebyla vášnivou kuchařkou, bavilo mě občas dobře navařit pro návštěvy, ale s manželem jsme se většinou stravovali u rodiny nebo v restauracích. Oba jsme byli pracovně hodně vytížení a nakupování a vaření pro mě nebyly prioritou. Vždy jsme se ale snažili stravovat zdravě, aspoň v rámci možností. Vařit jsem začala přesně s nástupem na mateřskou dovolenou, když jsem zůstala „zaseknutá“ doma s dítětem v obci nedaleko Bratislavy, kde je gastro nabídka hodně omezená. „Tolerantně“ vařit jsem začala, když jsme zjistili, že náš tehdy tříměsíční synek má zřejmě nějaké potravinové alergie. Protože byl plně kojený, alergeny, které jsem snědla já, se přes mléko dostávaly k němu a způsobovaly mu potíže. K tomu se přidaly potravinové alergie mého otce (alergie na kasein, vejce a histaminová intolerance), nemluvě o tom, že skoro každý třetí z našich přátel má taky nějaká stravovací omezení. Mezi našimi blízkými kamarády máme celiačku, vegana, histaminika, alergiky na laktózu a kasein a kamarádčino dítě má silnou alergii na ořechy. Představte si, že těchto šest lidí se poměrně často schází a chtějí se najíst společně. Řeknu vám, v restauracích z nás mají opravdu radost.
Vzpomínáš si na ten „AHA!“ moment uvědomění si, že tě tvé srdce táhne k jídlu a focení?
Fotit svoje kulinářské výtvory jsem začala jen tak, na mobil, v podstatě s cílem uložit si do budoucna, abych nezapomněla, co nám chutnalo, a který recept si chci zapamatovat. Občas jsem to pověsila na Instagram s cílem pochlubit se blízkému okolí, což se mi povedlo (smích). Už i předtím jsem ale ráda sledovala světové i slovenské foodblogery a jednoduše se mi líbily fotky chutně vyhlížejícího a krásně nastylovaného jídla. Obdivovala jsem například slovenské foodblogerky Stvory z kuchyne a The Story of a Cake. Ani ve snu mě nenapadlo, že bych je někdy mohla osobně poznat a zařadit se mezi foodblogery.
Za rozhodnutím založit si foodblog byly přesně dva momenty. Prvním byl můjmanžel, profesionální fotograf, který mi řekl, že nechápe, proč jídlo nefotím s využitím jeho fototechniky, když ji mám doma po ruce. Druhým bylo moje zklamání, když jsem se na internetu nebo v knihách snažila hledat recepty vhodné při různých druzích potravinových alergií najednou, ale vždy byly kategorizované jen podle jedné! Snažila jsem se například najít bezlepkový koláč bez vajec, ale všude se uváděly koláče buď bezlepkové, nebo bezvaječné, a bylo někdy fakt náročné dohledat recept, kde by bylo na první pohled zřejmé, které alergeny neobsahuje.
Tak jsem si řekla, že když to chybí mně, musí to přece chybět i jiným, a když si už dávám tu práci s vařením takových receptů, proč to zapisovat jen pro sebe a nepomoct i jiným lidem. A tak jsem si koncem roku 2017 založila foodblog, při jehož tvorbě pro mě klíčovou roli hrálo to, že si lidé mohou jednotlivé recepty filtrovat podle více kritérií najednou. A tak si můžete klidně vyklikat, že potřebujete koláč bez vajec, lepku a ořechů, nebo hlavní jídlo vhodné při histaminové intoleranci a zároveň alergii na mléko.
Proč název „The Tolerant Cook“? Co si pod tím máme představit?
Nad názvem blogu jsem přemýšlela hodně dlouho. Měla jsem vymyšlený milion variant, ale nikdy jsem necítila, že je to ono. Přesně si pamatuju, kdy se mi v hlavě objevil finální název blogu. Bylo to při dřepování s činkou ve fitku (smích). Snažila jsem se hrát se slovem intolerance, jako intolerantní blog a podobně, ale všechno mi připadalo nevýstižné, protože já sama žádnou potravinovou intolerancí netrpím!
Já se jen snažím každému vyjít vstříc. Já jsem naopak TOLERANTNÍ!
Jsem tolerantní k potravinovým intolerancím druhých! S nadšením jsem běžela za manželem cvičícím na benchi a řekla jsem mu nápad na název blogu. Hned jsme věděli, že je to ono. Tolerance je pravděpodobně i jednou z mých hlavních vlastností, takže už nebylo o čem. Lidí s potravinovými alergiemi a intolerancemi výrazně přibývá, často je ale otázkou, nakolik je mají skutečně medicínsky podložené a nakolik si je diagnostikovali sami.
Samozřejmě jsou mezi námi i lidé, kteří se rozhodli dobrovolně vypustit ze stravy například lepek, mléko nebo živočišné produkty, protože to považují za zdravější nebo ekologičtější. Společnost je z toho zmatená a často se setkávám s tím, že pak i skutečné alergiky druzí obviňují z toho, že si vymýšlejí nebo přehánějí. Sehnat na Slovensku bezpečné jídlo v restauraci nebo přehledně označené potraviny v obchodě je pořád ještě velký problém, i když se to neustále zlepšuje. The Tolerant Cook vás nebude soudit ani zesměšňovat za problém s žádnou potravinou, ale naopak pro vás najde řešení.
Na Instagramu, Facebooku či na blogu vypadá život blogera často jako sen. Jak ale vypadá realita tvého pracovního dne a které projekty tě ve skutečnosti živí?
Na sociálních sítích a internetu vypadají životy blogerů, nebo takzvaných „influencerů“, ale i obyčejných lidí, vždy mnohem lépe, než ve skutečnosti jsou. Nerozumím tomu, proč se nad tím ještě pořád někdo pozastavuje. Myslím si, že většina lidí se chce přirozeně pochlubit a prezentovat spíš pěkný zážitek než špatný. A co se týče příspěvků na internetu, Facebooku a Instagramu od blogerů a influencerů, je třeba je brát podobně jako editorial v časopise. Za všemi fotkami nejuznávanějších blogerů stojí kopec práce, jako vyhledávání vhodné lokace, stylingu, světla a úpravy na počítači.
Lidé to tak chtějí, i když o tom vlastně často sami nevědí, a je to tak v pořádku. Bloger samozřejmě může mít výborné recepty nebo články, ale pokud k nim umí poskytnout ještě i vizuálně krásné fotky, je to určitě plus a sleduje ho víc fanoušků. Moje dny z největší části vyplňuje péče o dítě a vedle toho se musím snažit efektivně využít čas, kdy se o synka starají můj manžel nebo naši rodiče. Za výslednou fotkou na mém Instagramu a receptem na blogu hledejte hodiny vymýšlení receptů, nákupů, vaření, přesouvání talířků a vidliček po podložce, focení a editování fotek na počítači.
A to nemluvím o nepořádku, který při tom všem vznikne a někdo ho musí i uklidit (smích). Rodičovský příspěvek mi vystačí tak na jeden pořádný nákup, takže si vedle toho přivydělávám vytvářením receptů a fotek pro několik klientů, přičemž mým primárním partnerem je právě Powerlogy. Nemyslela jsem si, že budu někdy profesionálně zastávat roli tvorby obsahu a správy sociálních sítí, ale po čase jsem ráda. Vidím jasné výsledky a progres a cítím, že mi tato role momentálně sedí.
Jak skloubíš péči o dítě a tvorbu obsahu?
Bývá to fakt těžké. Někdy se to podaří a jdu spolu se synkem nakoupit, při vaření se motá kolem mě, při focení se snažím trefit okamžik, kdy mi zrovna nestrká ruku do scény, a práci na počítači se snažím nechávat si na dobu, kdy se o malého stará manžel nebo prarodiče. A někdy máme horší den a malý vyžaduje mou maximální pozornost, a tehdy si musím říct, že on je priorita a blog nebo klienti musí počkat :). Musíme si v rodině najít ten správný rytmus a rozdělit si naše pracovní i volnočasové aktivity tak, aby nebyl nikdo přetížený a všichni spokojení. Někdy máme opravdu šílené období s množstvím projektů, tehdy musíme s manželem prioritizovat a některé věci vypustit.
Jaký je tvůj přístup k foodstylingu a focení jídla? Kdo, nebo jaký styl tě inspiruje?
Ráda bych při tom všem měla čas ještě i na to, abych si hledala inspirace na foodstyling a foodfotografii, ale při všech svých aktivitách jsem ráda, že vůbec stíhám dodat těch pár zakázek tak nějak včas (smích). Followuju na Instagramu opravdu hodně foodblogerů, jedni jsou silnější ve foodstylingu, jiní zase ve focení. Nemůžu říct, že by mě inspiroval nějaký konkrétní člověk, je to spíš podvědomé. Když fotím, jdu prostě pocitově a snažím se najít rozložení předmětů a úhel fotky tak, jak se mi to v tu chvíli zdá nejkrásnější.
Zkoušela jsem tmavší fotky, světlejší fotky, barevnější fotky, je to různé. O co se ale snažím, je, aby měly moje fotky na Instagramu jednotný styl a aby za nimi byl poznat můj rukopis. Dělám to celé teprve rok, takže si uvědomuju své rezervy a prostor pro zlepšování. Je super, že mám vždycky po ruce fotografa s 15letou praxí, takže mám obrovskou výhodu oproti jiným blogerům, kteří si tipy a techniky na focení a postprocesing musí pracně studovat. Mně stačí zakřičet přes dva pokoje něco jako „Adaaaaame, proč to mám do háje zase tak tmavé?! Pojď mi to přenastavit!“ (smích).
Tvůj muž Adam je tedy profesionální fotograf. Jak spolu fungujete? Synergie, nebo dohadování, protože každý z vás to vidí jinak?
Můj muž Adam Suchánek je už dlouhé roky profesionálním fotografem a ve stejné době jako já začal taky blogovat. Věnuje se klasickému stylu v pánském oblékání a jeho blog najdete pod pseudonymem Adam Rustman. Fotky na jeho blog fotím z velké části taky já, protože jsem obvykle nejbližší člověk po jeho ruce. Na začátku bylo naše focení opravdu náročné. Já jsem byla absolutní začátečník a fungovala jsem v podstatě jen jako jeho „pohyblivý stativ“ (smích). Sám si nastavil fotoaparát a našel úhel a já jsem se snažila jeho pokyny co nejlépe splnit a vyfotit aspoň jednu ostrou fotku.
A máš pravdu, často naše focení trvalo hodiny a končilo hádkami o tom, jestli už máme dost dobré fotky, nebo fotíme dál. Ale nejlépe se člověk učí neustálým zkoušením, takže po roce intenzivních workshopů s mým manželem se moje fotografické schopnosti výrazně zlepšily :). Jak jsem zmiňovala výše, to, že je můj muž profi fotograf, je pro mě obrovskou výhodou a i díky tomu jsem se do foodblogu vůbec pustila. Všechny svoje fotky dám nejdřív posoudit jemu a občas se stane i to, že řekne, že je to celé špatně a že si mám upravit kompozici i úhel fotky. Stává se to ale čím dál řidčeji.
Vím, že za inspiracemi s rodinou hodně cestuješ. Která cesta byla pro tebe letos největším nečekaným zážitkem
Moc rádi cestujeme a snažíme se s tím nepřestat, i když s ročním dítětem je to dost náročné. Cestování pro nás není jen zážitek a dovolená, ale spíš investice do získání dobrého obsahu. Přece jen, fotky ze Skotska, Říma, Paříže či z řeckého Santorini jsou jak pro klienty, tak pro naše followery atraktivnější než pořád dokola stejné fotky z Bratislavy nebo ateliéru. Ve Skotsku se nám moc líbila příroda, malá městečka a celková pochmurná atmosféra, co se ale jídla týče, nebudeme si nic nalhávat, gastronomicky to bylo určitě mnohem lepší například v Římě. Naprosto nečekaným zážitkem pro mě ale byla cesta na Santorini. Kromě toho, že tato destinace je momentálně dost populární a už jen fakt, že jsme tam vyjeli, nám přidal dost followerů, objevila jsem tam lokální recept na rajčatové placky, díky kterému se můj blog dostal do širšího povědomí.
Tvůj největší blogerský úspěch sklidily právě zmíněné, paradoxně až banálně jednoduché rajčatové placky, se kterými tě pozvali už i do Telerána. Jak jsi tento recept objevila a proč se to podle tebe rozšířilo do virálních rozměrů?
Rajčatové placky jsme dostali v restauraci jako předkrm hned druhý večer na Santorini. Moc mi to chutnalo, tak jsem se ptala, co vlastně obsahuje recept. Byla jsem hodně překvapená, že z velké části jde o rajčata, která já v syrovém stavu odmalička nejím. Prostě mi nechutnají. Naopak vařená rajčata, jako polévky a omáčky, mám moc ráda, a asi i proto mi tepelně upravená rajčata v plackách chutnala. Pak jsem tam absolvovala kurz lokální kuchyně, kde jsme se mimo jiné učili připravovat právě rajčatové placky, protože jde o tradiční, lokální, santorinský recept. Moc mi to chutnalo, a tak jsem se rozhodla, že recept zařadím i na svůj blog. Nečekala jsem žádný velký úspěch, jednoduše jsem přidala recept na svůj blog a Instagram, tak jako vždy. Naprostou shodou okolností jsem recept na blog přidala zrovna v době, kdy byla extra dobrá úroda rajčat.
Tohle bylo prostě štěstí, vůbec jsem to tak neplánovala. Najednou podle mého receptu připravilo rajčatové placky několik lidí včetně pár blogerek s větším počtem followerů, což mě potěšilo. Co ale následovalo potom, jsem si nepředstavovala ani ve snu. Z receptu se stal virál na Instagramu a mně denně chodilo i padesát fotek rajčatových placek, které podle mě připravovali Slováci, Češi i lidé v různých koutech světa. Lidé mi posílali fotky rajčatových placek z Dubaje, Švýcarska, dokonce z Bali či Kanady.
Přidalo se i několik známých osobností. Strašně jsme se doma bavili o tom, že takový triviální recept, který obsahuje pár rajčat, obyčejnou hladkou mouku, cibuli, sůl, koření a dvě bylinky, může způsobit takový ošum. Ale bylo to asi právě proto. Jde o jednoduchý recept, z lehce dostupných surovin, placky má rád skoro každý a o rajčatových ještě nikdo neslyšel. Na základě receptu mě oslovilo i pár médií, dokonce se mi párkrát na veřejnosti stalo, že mě lidé poznali jako „tu, co vymyslela rajčatové placky“. Já jsem je ale nevymyslela. Dokonce jsem ani nebyla první, kdo tento recept na slovenském internetu zveřejnil. Jednoduše jsem měla štěstí.
Jako zlatý hřeb tohoto našeho rozhovoru jsi pro fanoušky Powerlogy vylepšila základní recept tak, aby si ho mohli dát i všichni intolerantní na lepek, laktózu či kasein…
Ano. Jak jste se už dočetli, jsem členkou Powerlogy teamu pro tvorbu edukativního a inspirativního obsahu. V minulosti bych ani neřekla, že budu nějak specifičtěji řešit životosprávu, ale život a vybrané intolerance v mé rodině ukazují, že mám asi změnit přístup.
Takže zůstávám nadále tolerantní ke všem způsobům stravování i ke všem lidem, koneckonců ať si každý dává do sebe to, co chce a co mu chutná, ale teď si čím dál víc potrpím na kvalitě surovin, aby byly bez „bordelu“. Na práci s tebou a v teamu Powerlogy mě ale baví to, že se pořád můžu učit a zkoušet nové věci, dokonce i ty divočejší speciality tvého „biohackingu“, kde jsem se například nedávno ocitla na dvě minuty v mrazáku plném ledu, což bych sama asi jen tak neudělala.
Původní recept na placky je už sám o sobě bez vajec a mléka. Problém představuje jedině hladká mouka, a to pro lidi citlivé na lepek. Recept na placky jsem proto upravila do bezlepkové verze s použitím bezlepkové ovesné mouky a tapiokové mouky. Práce s přirozeně bezlepkovými moukami je náročná, protože se často nelepí, právě kvůli absenci lepku, tapioková mouka má ale v tomto ohledu lepší vlastnosti, a proto se s ní placky povedou. Mým oblíbeným produktem Powerlogy je přepuštěné máslo Power Ghee a placky nejradši pražím právě na něm.
Je dobré mít jistotu, potvrzenou i certifikátem, kterým disponujete, že je skutečně zbavené laktózy a kaseinu. Veganům doporučuji placky připravit na kokosovém oleji s MCT, případně olivovém oleji De Ortegas, který je určený na vaření a pečení. Pokud se vám zdá pražení nezdravé, můžete placky pokapat olivovým olejem a upéct v troubě na 180°C.
Recept na rajčatové placky podle přístupu Powerlogy
Na Santorini se podle tradice placky podávají s tzatziky. V bezlepkové biohackerské a tolerantní verzi je můžeme podávat například se slovenskou bryndzou, která, pokud je pravá a nepasterizovaná, obsahuje minimum kaseinu a laktózy a hodně lidí ji toleruje. Pokud chcete stoprocentně veganský recept, můžeme si placky vychutnat s avokádovou majonézou a salátem.
Ingredience:
- Asi 500 g rajčat
- 1 cibule, já jsem použila šalotku
- ½ hrnku bezlepkové ovesné mouky
- ½ hrnku tapiokového škrobu
- bylinky – do originálního receptu patří hrst máty a hrst petrželové natě, můžete si ho ale upravit podle dostupnosti a použít bylinky, které zrovna máte po ruce
- sůl a pepř
Postup
Cibuli nakrájíme nadrobno, rajčata nastrouháme na větším struhadle na sýr, nebo nakrájíme na malé kousky. Přidáme najemno nasekané bylinky a mouky. Rukou těsto pomačkáme dohromady. Pokud se nám zdá, že je těsto příliš řídké, přidáme mouky. Mělo by se trochu lepit. Následně ho vložíme asi na půl hodiny do lednice, aby směs trochu ztuhla a chutě se propojily. Těsto lžičkou vkládáme do rozpáleného ghee, nebo oleje na pánvi a pražíme chvilku z každé strany. Placky jsem v tomto případě připravila s avokádovou majonézou a listovým salátem.
Ingredience avokádová majonéza
Všechny přísady jednoduše smixujeme dohromady.
- 1 zralé avokádo
- 2 lžíce sójového jogurtu
- 1 stroužek česneku
- 1 lžíce bílého vinného octa
- 1 lžička citronové šťávy
- Sůl a pepř
Pokud si po plackách budete chtít dát ještě nějaký dobrý dezert, podívejte se i na Kristínin recept na bezlaktózový pistáciový koláč s krémem Power Pistacchio.
Dobrou a tolerantní chuť! 🙂
Komentáře
Zatím tady nejsou žádné komentáře.